Všechno to začalo Setkáním vedoucích mládeže v roce 2019. Měli jsme tu čest setkat se zde se studentem medicíny ze zahraničí, který nám svou vcelku dobrou češtinou popisoval, jak se dokázal zpaměti naučit celou knihu Job (a ještě další části z Bible, které jsem, ohromen jen knihou Job, úplně zapomněl) a jak s tím ve své zemi vystupoval na soutěžích. Jeho cílem nebylo honit si vlastní ego, ale být dobrým vzorem pro svou mládež, kterou vedl. Chtěl být Bohu co nejblíže, a tím Jej přiblížit i svým mládežníkům. A protože mluvil k obecenstvu plnému vedoucích mládeže a jejich zástupců a nebál se výzvy jen přijímat, ale i dávat, jednu jsme dostali taky – naučit se do příštího setkání v dalším roce 119. žalm. Ačkoliv se jednalo o dosti šílenou výzvu, vždyť je to se svými 176 verši suverénně nejdelší žalm, přijala ji zhruba polovina všech přítomných, včetně mě.
I když bylo mé rozhodnutí poměrně spontánní, nechtěl jsem jej vzít na lehkou váhu. Vnímal jsem to jako slib Pánu Bohu a obzvlášť takové sliby chci dodržovat. Hned na počátku této odysey mi bylo jasné, že k úspěchu potřebuji udělat dvě věci: začít hned a učit se denně. A to se s Boží pomocí povedlo. Hned při zpáteční cestě z tohoto požehnaného setkání jsem se začal učit první verš a pak úspěšně pokračoval v systému verš na den. Učil jsem se z Bible 21. století, která žalm pěkně graficky rozděluje do 22 slok po 8 verších. Rozhodl jsem se tedy po naučení každé sloky si vyhradit jeden den pro zopakování všech slok, které jsem doposud uměl.
Mou cestu k naučení 176 veršů 119. žalmu dláždila celá řada krizí. Hned v prvním týdnu jsem litoval, že jsem se do toho pustil. Většinu lidí na začátku každého náročného úkolu pochopitelně děsí, kolik je toho ještě před nimi. A když se jedná o člověka, který se těší na důchodový věk jenom proto, že už bude mít většinu strastí života za sebou, tak je takto velký úkol ještě větší strašák. Jenže ten člověk to slíbil Bohu a tak zatnul zuby a pokračoval.
Na samotném začátku jsem se musel potýkat s dalším problémem, ještě větším. Každý, kdo někdy zkusil implementovat do svého běžného dne něco nového, ví, že to není jednoduché. Vyrobit si zvyk zkrátka trvá a žádá si to dobrou paměť. Často se mi stávalo, že jsem ve shonu náročného studijního dne na naučení verše zapomněl a pak jej buď odložil na zítřek, nebo se na něj vrhnul až na sklonku dne. Díky Pánu Bohu i tato potíž se časem vytratila a mně se podařilo do svého každodenního života zařadit i učení Bible nazpaměť.
Náročný start se povedlo překonat. Pokračoval jsem poměrně zdárně v předepsaném systému verše na den. Pěkně po malých krůčcích jsem se dostal až k polovině celého žalmu, kde na mě nedočkavě čekala další krize. V době, kdy už jsem nepochyboval o tom, že to dokončím, mě přece jen přepadly pochybnosti. Čeká mě ještě jednou tolik veršů. Jak to budu zvládat, když už to nezvládám teď? Množství veršů se kupilo a konec byl stále v nedohlednu. Systém mi kolaboval a s ním i já. Verše, které jsem už papírově měl umět, jsem neuměl. Byl jsem pokaždé asi o dvě až tři sloky pozadu a vyrovnával jsem se s tím stále hůř. Musel jsem se smířit s tím, že to podle mých plánů nepůjde. Nicméně jak by řekla jedna z mých oblíbených filmových postav, Forrest Gump, říkal jsem si, že když už jsem tak daleko, že se budu učit dál.
Svůj systém, který mi doposud celkem spolehlivě fungoval, jsem trochu přizpůsobil potřebě. Častěji jsem si opakoval posledně naučené sloky a těšil se z toho, že se posouvám, ač ne podle původního plánu. Času jsem měl naštěstí stále dost.
Konečně jsem se dostal ke konci. V létě jsem došel až k vytouženému verši číslo 176 a zbývaly zhruba tři měsíce na doladění celého žalmu. Ačkoliv jsem byl u konce a dle plánu už měl celý žalm umět, realita byla pořád úplně jinde a já jí chtěl tomu plánu co nejvíc přiblížit. Docela se mi to dařilo, ale rozhodně ne bez problémů. V této době byl žalm časově nejnáročnější. Ve slabších dnech jsem se nad tím dokázal trápit i hodinu. Ani jednou jsem nedokázal odříkat celý žalm bez chyby nebo nějakého záseku. Říkám si žalm a najednou zjistím, že přemýšlím nad tím, jak asi bude hrát Arsenal v North London derby, a že vůbec nevím, kde jsem vlastně skončil. Žalm 119 je prostě příliš dlouhý. Odříkat jej celý trvá bezmála 20 minut. Nelze se na něj plně soustředit po celou dobu. Přesto, jak jsem zjistil, se ho lze naučit.
Dnes si žalm někdy zopakuji, abych se ujistil, že jsem jej nezapomněl, protože to bych nerad. Jsem Pánu Bohu vděčný za tu výzvu ze Setkání vedoucích mládeže, která mě dovedla nejen k tomu naučit se Žalm 119, ale objevit i smysl v učení se Božího slova nazpaměť, ve kterém jsem se rozhodl dále pokračovat. V průběhu roku se mi totiž žalm, plný krásných myšlenek krále Davida, vkrádal do paměti nejen při jeho učení, ale i při mnoha dalších příležitostech během dne. Nepřišlo to sice hned, ale postupně se objevoval stále častěji. I když jsem si to plně neuvědomoval, tak mě ovlivňoval. Přál bych každému upřímnému křesťanovi zkušenost s učením Bible nazpaměť. Nemusí začít hned s tak velkou výzvou, jako je Žalm 119. V Bibli je spoustu krátkých knih, plných krásných myšlenek, které se člověk může učit a tím přivádět k Pánu Bohu blíže jak sebe, tak i své okolí.
„V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil.“ (Žalm 119:11)
Vilém Škuta