Je důležité umět si udělat legraci, zvlášť sami ze sebe. Následující vtipy rozhodně nemají nikoho zesměšnit, ani pokořit, z toho důvodu jsme je vybírali tak, aby si dělaly srandu pokud možno ze všech a ze všeho rovnocenně.
„Tak jaká byla zkouška?“ „Velice nábožná.“ „Jak to, nábožná?“ „No, profesor v černém, já v černém, profesor položil otázku, já se pokřižoval, za chvíli jsem odpověděl a on se pokřižoval.“
Lukášek ještě neměl tři roky, ale už chodil s rodiči do kostela. Když jednou viděl, jak kněz po sv. přijímání vytírá kalich, pošeptal mamince do ucha: „Až umeje nádobí, tak půjdeme domů, viď.“
Za rabínem přijde mladý Karpeles a ptá se: „Rabbi, mám se oženit?“
„A chceš se ženit?“
„No, nechci.“
„Tak se nežeň.“
„Ale tatík má pro mě lákavou partii.“
„Tak se ožeň.“
„Ale nemá dobrou pověst“
„Tak se nežeň.“
„Ale je moc hezká.“
„Tak se ožeň.“
„Ale její rodina měla pletky s kriminálem.“
„Tak se nežeň.“
„Ale dají jí velké věno.“
„Tak se ožeň.“
„Když já, rabbi, nevím.“
„Tak víš co? Nech se pokřtít.“
„A proč, rabbi? Pomůže to?“
„No hlavně budeš chodit otravovat faráře, a ne mě.“
Modlitba netrpělivého: Pane, prosím, dej mi trpělivost. Ale prosím tě: potřebuju ji HNED TEĎ!
Do domu vedle početné katolické rodiny se nastěhoval Žid. Každý pátek, v den tradičního katolického půstu, když katolíci žvýkali svou neochucenou rybu, Žid griloval na zahradě hovězí steaky. Vůně masa katolické sousedy dráždila. Rozhodli se proto, že Žida obrátí na katolickou víru. Po delším přemlouvání ho vzali k faráři, aby ho pokřtil. Farář Žida pokropil svěcenou vodou se slovy: „Narodil se jako Žid, byl vychovaný jako Žid a tímto je z něj katolík.“ Přišel další pátek a katolíci nemohou věřit svým očím. Žid opět griluje. Po chvíli, co svého souseda pozorují, vidí, jak bere svěcenou vodu a kropí steak: „Narodila se jako kráva, vyrostla jako kráva a tímto je z ní ryba.“
Hádají se kluci, kdo z nich má lepšího strejdu. První se chlubí a říká: „Můj strýc je biskup, a když někam přijde, všichni mu říkají excelence.“ „To nic není,“ namítá druhý, „můj strýc je kardinál, a když někam přijde, všichni ho oslovují vaše eminence.“ „Hoši, to nic není,“ dodává třetí, „můj strýc je obyčejný kněz, a když vystoupí na kazatelnu a začne kázat, tak lidé říkají – Pane Bože!“
Jednou v létě během mše svaté začala bouřka. A byla to bouřka pořádná – jeden blesk střídal druhý a na obloze to pěkně rachotilo. Jeden blesk dokonce uhodil do věže. Všichni věřící se pěkně vylekali. Kněz, který se také pěkně vyděsil, vybídl své věřící: „Bratři a sestry! Nyní na chvíli přerušíme bohoslužbu a budeme se modlit!“
Hádají se věřící, nevěřící a žid o to co je nejrychlejší.Věřící říká: ,, myšlenka!”. Nevěřící ,,světlo!”. Žid ,,průjem!”. Věřící s nevěřícím se na něj překvapeně podívají: ,,proč průjem?” ,,No,” odpovídá žid, ,,nestihl jsem ani pomyslit, ani rozsvítit a už jsem se po… “
Nováček mezi knězi sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého zkušenějšího kolegy, jaký byl jeho výkon. Ten mu odpověděl: „Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody. Pokud cítím, že začínám být nervózní, usrknu si.“ Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, a tak se napil. Pak už bez problému jen mluvil a mluvil a mluvil. Po mši, při návratu do zakristie, našel na dveřích tyto poznámky: 1. Usrkni si vodky, nelokej ji. 2. Máme deset přikázání, ne dvanáct. 3. Bylo dvanáct učedníku, ne deset. 4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný. 5. Jakub vsadil svého osla, ne posla. 6. Ježíše Krista nenazýváme Ježou. 7. Otec, syn a duch svatý nejsou táta, junior a strašidlo. 8. David zabil Goliáše, nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl. 9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida. 10. Svatému kříži se neříká „velký téčko“. 11.Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl: „Jezte, neb toto jest mé tělo.“ Neřekl : „Sežerte mě“. 12. Panna Maria není „Marka, co to nikdy nedělala.“ 13. Doporučené požehnání před jídlem není: „Číňan Japonec pitomec, díky Ti za ten dlabanec, ó Bože.“ 14. A hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele.
Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun požárníků: Pojďte otče, odvezeme vás. Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání. Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu loď domobrany: Pojďte otče, odvezeme vás. Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání. Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: Pojďte otče, hodíme vám lano. Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání. Helikoptéra odletí a farář se utopí. Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho: Proč jsi mě nezachránil?? Co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru.
U zpovědi se chlap zpovídá ze svých hříchů: „Víte, otče, ta moje tchýně, to je ale ženská. Chvílema uvažuju, že by stála za hřích!“ – „Pamatuj synu, nesesmilníš!“ – „Kdepak velebnosti, NEZABIJEŠ!“
Na konci bohoslužby kněz ohlásil: „Příští neděli bude kázání o lži. Aby jste se dobře připravili, přečtěte si předtím 17. kapitolu evangelia podle Marka.“ Po týdnu na začátku kázání: „Tak co, kdo si přečetl 17. kapitolu evangelia podle Marka?“ Všechny ruce v kostele se ochotně hlásily… „Tak právě s vámi bych si rád pohovořil o lži. V evangeliu svatého Marka není žádná 17. kapitola.“
Přijdou do nebe řidič autobusu a farář. Svatý Petr pozve dovnitř řidiče a farářovi řekne, aby počkal. Farář se samozřejmě naštve a povídá: „Proč mám já, zbožný člověk, který celý život věrně slouží bohu, čekat na vstup do nebe kvůli nějakému řidiči?“ Svatý Petr na to: „Tak podívej, když ty jsi v kostele kázal, tak všichni spali, zato když on řídil, všichni se modlili!“
Papež schválil novou antikoncepční pilulku pro katolické ženy. Váží dvě tuny – opře se o dveře a manžel nemůže dovnitř.
Paní Macháčková šla po náměstí a potkal jí kněz Opička: „Jak se máme, paní Macháčková, neoddával jsem vás před dvěma lety?“ „Ano, otče, byl jste to vy. Mám se dobře.“ „A co nějaké ratolesti, už máte?“ „Ještě ne, otče.“ „Jedu příští týden na konferenci do Vatikánu, tak tam za vás zapálím svíci. „Děkuji mnohokrát, otče.“ Minulo několik let a potkali se znova. Kněz se ptá: „Dobrý den, paní Macháčková. Tak co, jak se vede?“ „Ale, docela to ujde, otče.“ „A co dětičky, už nějaké máte?“ „Ano, otče. Mám dvoje dvojčata a k tomu čtyři další. Dohromady osm.“ „To je báječné. A co váš pan manžel?“ „Včera jel do Vatikánu, sfouknout tu pitomou svíci!“
Ráno po svatbě v Káni Galilejské… Hosté se pomalu probouzejí, většina z nich se drží za hlavu a sténá. Jeden zvláště „prejásaný a prepitý“ muž prosí: „Já mám takovou žízeň! Skočte někdo pro vodu…“ Ježíš se zvedne, že tedy půjde, když vtom všichni svorně vykřiknou: „NE! Ty už ne…“
Pouští jde poutník, když najednou zpozoruje, že jej pronásleduje lev. Začne utíkat, avšak lev je stále blíž. Když už je těsně u něho, padne na kolena a prosí Boha: „Pane, vnukni tomu lvovi, prosím, křesťanské smýšlení!“ Lev okamžitě padne na kolena, sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: “ Pane, děkuji ti za tento pokrm, který mi tak milosrdně posíláš do cesty…“
Mojžíš, Ježíš a starý pán spolu hrají v nebi golf. Mojžíš zahajuje hru. Usadí míček, zamíří k jamce za jezírkem a odpálí. Míček letí a padá do jezírka. Mojžíš však zvedá hůl, vody se rozestupují a míček se po vodním dně dokutálí na břeh 2 metry od jamky. Ježíš nechce zůstat pozadu. Připraví míček a střílí stejným směrem. Ale i jeho míček se pomalu snáší na hladinu jezírka. Ježíš zvedá svou hůl a míček se po dopadu na vodní hladinu, navzdory přírodním zákonům, po hladině dokutálí ke břehu. Zastaví se metr od jamky. Na řadě je starý pán. Ledabyle ťukne do míčku a ten se odrazí doprostřed jezírka. Tam se zázračně odrazí a letí k nebi. Letadlo nad golfovým hřištěm ho odpinkne na dálnici. Míček se zařadí do levého pruhu a předjede tirák s návěsem. Odbočí zpět k hřišti, proletí branou, po cestičce se dokutálí k jamce a spadne přímo do ní. Mojžíš se nakloní k Ježíšovi a zašeptá: Já opravdu nerad hraju golf s tvým taťkou!
Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řkouce: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící… Blahoslavení tiší… Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti… Blahoslavení milosrdní… Blahoslavení čistého srdce… Blahoslavení ti, kdo působí pokoj… Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni… Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích. Pak Šimon Petr řekl: „Máme si dělat poznámky ?“ a Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť ?“ a Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?“ a Filip se přidal: „Co z toho můžeme zapomenout?“ Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich. a Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem ?“ a Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál ?“ Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal…
Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: „Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“ „A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.
Přišel Kohn za rabínem: “ Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!“ Rabi odpovídá: „Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!“ U vrchního rabína svému představému povídají: „Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni a nechali se pokřtít!“ Na to vrchní rabin: „A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!“ Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!“ Zahřmí a shůry se ozve hlas: „Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?“
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz – všude okolo liják, jen nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli. Mohamedán na to: To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz – všude okolo bouře, jen nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli. Židovský rabín na to: Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota – šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz – všude okolo sobota, jen nade mnou… úterý.
Katolík, Charismatik a Adventista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Charismatikovi dojdu červi, tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí teda z člunu a po vodě přejde na břeh, vezme návnadu a zase se vrátí po vodě do člunu. Za chvilku dojdou červi i adventistovi, opět se zvedne, po vodě dojde na břeh, vyzvedne návnadu a opět se po vodě vrátí. Za chvilku dojde návnada také katolíkovi. Postaví se tedy, nejistě se podívá na vodu, statečně vykročí ze člunu a v tu ránu mizí pod hladinou. Adventista se otočí na Charismatika a říká: „Asi jsme mu měli říct o těch kůlech, co?” Charismatik se však zmateně ptá: ,,jakých kůlech?”
Zakladatel metodismu John Wesley měl jednou podivný sen. Stál u bran pekla, zaklepal a ptal se, kdo tam je: „Jsou tam katolíci?“ Odpověď zněla: „Ano, mnoho.“ „A židé?“ „Ano, mnoho.“ „A islamisté?“ „Ano, mnoho.“ „A protestanti?“ „Ano, mnoho.“ „I metodisté?“ „Ano, mnoho.“ Ta poslední odpověď ho zděsila. Pospíchal k nebeské bráně. Tam položil stejné otázky, ale v opačném pořadí: „Jsou zde metodisté?“ „Nejsou.“ „A židé?“ „Nejsou.“ „Katolíci?“ „Nejsou.“ To mu bylo divné, a tak se zvědavě zeptal: „A koho tu vlastně máte?“ „Boží děti.“
Vědec povídá Bohu: „Bože, už nejsi potřebný. Věda postoupila tak daleko, že už i my vědci umíme udělat člověka z hlíny.“ „Tak to předveď,“ povídá Bůh. Vědec začne nabírat ze země hlínu a Bůh na to: „Počkej, počkej, ber ze svojí hlíny!“
„Představ si, včera jsem se nemohl celý den odtrhnout od Bible!“ „To sis při čtení Bible zase hrál s vteřinovým lepidlem?“
Černé díry ve vesmíru vznikly tam, kde Bůh dělil nulou.
Ateista rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: „Ach, Bože, pomoz mi!“ V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu a z nebe se ozve hromový hlas: „Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“ „Ale no tak, Bože, nechme toho. Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!“
„Všiml jsem si, že tvůj otec má opuchlé líce. To je od zubů?“ „Ne, od modlitby…“ „Ale nekecej…“ „Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili Otčenáš, a když jsme došli po „zbav nás zlého“, otec se podíval na mámu a ona si toho všimla.“
Jaký je rozdíl mezi světcem a hříšníkem? Oba jsou hříšní, ale přeci jen mezi nimi rozdíl je. Světec, dokud žije, ví, že hřeší. A hříšník dokud hřeší, ví, že žije.
Z kameňáků: V Africe chytili lva. Svázali ho, nedali mu jíst a po týdnu ho pustili do arény Kolosea. Lev vidí množství lidí, slyší jejich řev a před sebou vidí několik vyzáblých chudáků. I pomyslí si smutně: „Tak už je se mnou ámen. Vydali mě na pospas křesťanům…“
Co udělala Eva, když Adam přišel domů až ráno? Spočítala mu žebra.
John Wesley si od svých současníků musel nechat líbit mnoho urážek a pohrdání. Jeho snahu o svatost považovali mnozí za útok na jejich nákladný způsob života. Jednoho dne šel Wesley úzkou pěšinou zabrán do modliteb a proti němu šel jistý lord, kterému jeho názory ležely v žaludku. Lord využil jeho nepozornosti a málem se s ním srazil. Přitom na něj zařval: „Oslu z cesty neuhnu!“ Wesley ustoupil a odpověděl: „Zato já to rád udělám“.
V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: „Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu.“ Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový. Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici: „Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé!“ povídá. Policista, který má službu, se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil šéfovi stanice. Páter jde tedy za ním. Šéfa stanice páterovo sdělení také značně pobaví a doporučí mu, aby to řekl starostovi, že je to jeho kompetence. Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá. Páter už se ale rozčílí: „No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!“
Ptali se papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy. Odpověděl: „Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství.“
Co je to zázrak? Událost, kdy chce Hospodin dát najevo svou existenci. A co je to náhoda? Situace, kdy chce Hospodin zůstat inkognito.
Známý theolog Karl Barth prohlásil: „Až jednou vyjde najevo, kdo byl největším theologem století, stane v záři reflektorů nějaký nenápadný muž nebo žena, která kdesi bez publicity, pokorně a věrně vedla biblické hodiny. To bude ten skutečně největší theolog století“.
Modlitba vědce: „Bože – Jsi-li – zachraň mou duši – je-li!“
Farář si dal zavolat Mária a rezolutně mu oznámil: „ Tvého syna nemohu pustit k prvnímu svatému přijímání, vezmi to na vědomí.“ „Tak já se na to vykašlu, velebný pane: všechno jsem již připravil, nový oblek, svíčku, mašli na ni, stará připravila hostinu a vy ho nepustíte k přijímání? Co je to za pořádek?“ „Rád bych, ale nemohu. Takového bezbožného nevědomce, jako je tvůj Titin, jsem ještě neviděl. Představ si, že mi nebyl schopen odpovědět na otázku, jak zemřel náš Spasitel, Ježíš Kristus!“ „A sakra, Krucifix!“ vyskočí Mário, „náš Spasitel zemřel? Odkud to má vědět to ubohý děcko, když to ani mně nikdo neřekl!“
Navzdory svým skeptickým názorům navštěvoval David Hume občas bohoslužby jistého skotského kněze jménem John Brown. Na otázku, jak je to slučitelné s jeho názory Hume odpověděl: „Nevěřím všemu, co říká, ale on tomu věří. Tu a tam si rád poslechnu člověka, který skutečně věří tomu, co říká.“
Alexandr von Humboldt popisoval jednou chameleóna: „Vlastností tohoto zvířete je schopnost dívat se v jediném okamžiku různými směry. Jedním oken například vzhlíží k nebi a druhým shlíží k zemi. Mnozí služebníci církve oplývají toutéž schopností.“
Jak nejlépe pobavíš Boha? … Popovídáš mu o svých plánech do budoucna.
Malý chlapec pozoroval svého otce faráře, jak píše kázání. „Jak víš, co máš napsat?“ optal se. „No, Bůh mi to říká.“ „Aha. A proč Mu v tom pořád škrtáš?“
Molièrovi vyčítali, že se ve své divadelní hře Tartuffe povyšuje do role kazatele. „Když někdo může hrát na kazatelně divadlo, mohu já na jevišti kázat,“ zněla dramatikova odpověď.
Polský král Jan III. Sobiesky se těžce roznemohl. Jeho biskup se mu snažil poskytnout útěchu slovy: „Vydal jsem nařízení, že se lidé v celém Polsku mají za Vaše Veličenstvo modlit.“ Král mu ale pravil: „Milejší jsou mi modlitby, které nebyly nařízeny.“
Friedrich II. si neodpustil připsat poznámku na okraj žádosti jisté pomořanské obce, která usilovala o změnu faráře, protože ten současný prý popíral víru vzkříšení těla: „Farář zůstane. A jestli se mu v den soudu nebude chtít vstávat, ať klidně zůstane ležet.“
Maršál de Cossé byl kategoricky proti pronásledování hugenotů ve Francii“ „Je-li Bůh v hostii skutečně přítomen, nedokážou ho z ní vyhnat ani všichni hugenoti dohromady. A jestli v ní není, tak ho do ní nedokážeme dostat ani my.“
Konrád Adenauer, německý spolkový kancléř jednou prohlásil: „Kdybych já byl tenkrát papežem, k reformaci by vůbec nedošlo, drazí pánové. Prostě bych si toho Luthera zavolal, vždyť to byl docela rozumný chlap, ne?“
Tři kazatelé jeli společně autem, a ten, který řídil, nedokázal vybrat zatáčku, tak skončili v příkopě. A když vystoupili a snažili se vymyslet, co dál, zastavil u nich podroušený řidič a volal: „Haló, jste celí?“ „Ano, ano,“ uklidňoval ho jeden z kazatelů. „Ježíš je s námi.“ Opilec se nad tím zamyslel. „Hele, neměl bych ho radši vzít k sobě do auta? Vždyť vy ho zabijete!“
Jára Cimrman odpovídá na otázku zda věří v Boha: „Jsem tak zarytý ateista, že se bojím, že mě za to Bůh potrestá.“
V jednom skotském městě dal pastor kolovat klobouk, aby tam věřící vkládali almužny na kostel. Po nějakém čase se mu klobouk vrátil, samozřejmě prázdný. Pastor obrátil oči k nebi a s vděčností se modlil: „Děkuji Ti, Bože. Vrátili mi klobouk.“
Jedna anglická dáma chtěla před válkou strávit čas v letním bytě v Německu a tak napsala jednomu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše i na pohodlí. Také chtěla vědět, mají-li v tom domě, kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church (kostel). Proto odepsal: „WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Jest otevřen 2x týdně, v úterý a ve čtvrtek. Chápu, že je to pro Vás nepříjemné, je-li to vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že je to krásný výlet. Hodně lidí si s sebou bere oběd a zůstává tam přesčas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je tam 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě, je tam dost míst i k stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, poněvadž je v ten den varhanní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet i ty nejjemnější zvuky. Opatřím Vám s radostí to nejlepší místo a bude mi potěšením sedět vedle Vás.“
Zloděj se vloupe do domu a začne shromažďovat věci, které si chce odnést.
Tu najednou slyší hlas: „Ježíš se na tebe dívá!“ Nic nevidí, a tak po chvíli pokračuje v díle. Ale zase se ozve: „Ježíš se na tebe dívá!“
Zloděj se rozhlíží, a tu uvidí papouška. „To jsi řekl ty?“, ptá se lupič. „Ano“, odpoví papoušek. „Mimochodem, jak se jmenuješ?“, ptá se dále zloděj. „Mojžíš“, odpoví papoušek. „To je divné jméno pro papouška. Kdo ti ho dal?“
Pták zahlásí: „Titíž lidé, kteří dali svému rotvajlerovi jméno Ježíš!“
Na světě jsou dva druhy lidí. Jedni se ráno probudí a řeknou: „Dobré ráno, Bože!“. A pak jsou ti, co se ráno probudí a řeknou „Dobrý Bože, ráno!“
Turista přijde ke Genezaretskému jezeru, kde stojí malá bárka, která převáží turisty na druhou stranu. Zeptá se lodníka: „Promiňte, co stojí jízdné na druhou stranu?“
Majitel bárky se na něho podívá a řekne: „Dvacet liber.“
„Není to trochu moc?“
„Vážený pane, to je jezero Genezaretské. Po tomto jezeru chodil Kristus pěšky!“
Turista se usměje a řekne: „Není divu, při těch cenách!“
Dva kněží jedou velmi rychle na motocyklu a vysoce překročí povolenou rychlost. Zastaví je policista a káravě jim říká: „Uvědomujete si vůbec, co děláte? Co kdyby se stala nehoda?“ Jeden z kněží opáčí: „Žádné strachy, synu, Ježíš je s námi.“ Policista nato vytáhne blok a povzdechne: „V tom případě vám musím dát pokutu. Je zakázáno, aby na motocyklu jely tři osoby.“
Jeden pastor v dětství vyrůstal v Chicagu, velkém americkém městě. Nevěděl pořádně ani, jak vypadají hospodářská zvířata jako slepice či kráva. Zamiloval se ale do věřící dívky z venkova a spoustu času trávil u jejích rodičů na farmě. Když dostudoval, byl přidělen na milý vesnický sbor. První shromáždění, natěšení farníci, manželka v první řadě. Pastor toužil hned v úvodu zaujmout venkovské posluchače, proto začal: „Vyrůstal jsem v Chicagu a dokud jsem nepotkal svou ženu, nevěděl jsem, jak vypadá kráva…“
Přečetli jsme si ve sborových časopisech:
* Rev. Merriwether hovořil krátce, k potěšení všech posluchačů.
* Z důvodu onemocnění faráře jsou pravidelná středeční uzdravovací shromáždění až do odvolání zrušena.
* Veškerou hudbu pro dnešní bohoslužby složil Georg Friedrich Händel k 300. výročí svého narození.
* Nedovolte starostem, aby vás úplně zničily. Sbor rád pomůže.
* Pamatujte v modlitbách na všechny, kdo jsou nemocní z našeho společenství.
* V šest hodin budeme mít ke společné večeři pečené fazole. Hudba bude následovat.
* Téma odpoledního kázání zní “Co je to peklo?” Přijďte dřív a poslechněte si zkoušku naší chválicí skupinky
Modlitba žen: Pane Bože, dej mi moudrost, abych pochopila muže, dej mi lásku, abych mu odpustila, dej mi trpělivost na jeho nálady. Jenom mi, prosím tě nedávej sílu, nebo ho jednou zabiju!
Muž se prochází po kalifornské pláži, ponořen do modliteb. Náhle se roztrhnou mraky, zazáří jasné světlo a on uslyší Boží hlas: „Za to, že se upřímně modlíš, ti splním jedno přání.“ Muž bez rozmýšlení povídá: „Chtěl bych, abys postavil most až na Havaj, abych si tam mohl kdykoli zajet.“ Na to Bůh odpoví: „To je velmi náročné přání. Uvědomuješ si, kolik takový most bude muset mít pilířů? Kolik oceli se na to spotřebuje? A napadlo tě, jak ty pilíře budou dlouhé, když je oceán hluboký několik kilometrů? Zkus se ještě jednou zamyslit a přej si něco, co by potěšilo i mě.“ Muž chvíli přemýšlí a konečně řekne: „Pane, přál bych si rozumět své ženě. Chtěl bych vědět, na co myslí, když mlčí, proč někdy pláče a přitom tvrdí, že se nic neděje, chtěl bych znát všechna její přání, která mi naznačuje způsobem, jemuž nerozumím.“ Po chvilce ticha Bůh povídá: „Chceš na tom mostě dálnici o dvou nebo o čtyřech pruzích?“
– Všemohoucí Bože, co je pro tebe tisíc roků?
– Tisíc roků je pro mě jako jedna minuta.
– A co je pro tebe milion korun?
– Milion korun je pro mě jako jeden haléř.
– Buď tak hodný a dej mi jeden halíř.
– Jistěže, ale musíš minutku počkat.
Vítek je ztracen v lese, už se setmělo a on stále nemůže najít cestu z lesa ven. Najednou šlápne do prázdna a už letí dolů ze srázu. Podaří se mu však zachytit se za strom. Dole, asi 30 metrů pod sebou vidí vodní hladinu, ze které ční ostré kameny. Vítek se podívá nahoru a zakřičí: „Je tam nahoře někdo, kdo by mi mohl pomoci?“ Z nebes se ozve božský hlas: „Vítku, věříš?“ Vítek odpoví: „Věřím, věřím!“ A hlas shůry praví: „Dobře, tvá víra tě ochrání. Skoč!“ Vítek se podívá dolů, vidí vodní hladinu ze které ční kameny. Pak se zase podívá nahoru a zavolá: „Není tam nahoře ještě někdo?“
Farář se ptá na hodině náboženství dětí: „Kdo chce jít do nebe?“ Hlásí se všichni kromě Pepíčka Kalianků. „Proč ty do nebe nechceš?“ „Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!“
Bůh je mrtev (Friedrich Nietzsche)
Nietzsche je mrtev (Bůh)
Student (při náboženství): „Věřím pouze tomu, čemu rozumím.“
Profesor teologie: „Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu.“
Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.
Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
„Poslyšte!“ zavolá za ním svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata nebo co?“
„˝Ne,“ ozve se v dálce, „oni se mě snaží vzkřísit.“
Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek – uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat.
Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku – během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká: „Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat.“
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: „Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?“
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
„Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma.“
„A co potom?“
„Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji.“
Pepíček se soustavně špatně učil, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy. A tu zázrak, Pepíček začal najednou nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé přišel do křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Na školní chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“
Rok 1981
1. Princ Charles se oženil
2. Liverpool získal pohár na evropském fotbalovém šampionátu
3. Papež zemřel.
Rok 2005
1. Princ Charles se oženil (zase)
2. Liverpool získal pohár na evropském fotbalovém šampionátu (zase)
3. Papež zemřel.
Pokud se v budoucnu princ Charles rozhodne znovu se oženit nebo Liverpool bude mít potřebu získat další evropský pohár, varujte někdo prosím papeže!
Česká republika vstoupí do EU a začne platit Euro. Desetikoruna, stokoruna a tisícikoruna se rozhodnou: „Holky, na Zemi vládne Euro, a my nemáme žádnou práci, půjdeme do Nebe!“
Jdou do Nebe, příjdou k Nebeské Bráně a desetikoruna říká Svatému Petrovi: „Svatý Petře, na Zemi platí Euro a já nemám žádnou práci, mohu jít do nebe?“
Svatý Petr odpoví: „Samozřejmě desetikoruno, jseš tady vítána!“ Se stokorunou je to stejné a tisícikoruna řekne jenom: „Tak já jdu taky, jo?“ Svatý Petr ji zastaví: „Počkej, počkej, tebe jsem v kostele neviděl!“
Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM: „Sestro, zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.“
SL: „To je zcela logické. Chce nás znásilnit.“
SM: „Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?“
SL: „Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.“
SM: „To ale není řešení.“
SL: „Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc – půjde rychleji taky.“
SM: „Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.“
SL: „Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.“
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou. Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila také Sestra Logička.
SM: „Sestro Logičko! Díky Bohu,že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.“
SL: „Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.“
SM: „A?“
SL: „Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.“
SM: „Bože! Co jsi udělala?“
SL: „Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.“
SM: „Panenanebi! A co on?“
SL: „Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.“
SM: „Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?“
SL: „Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!“
Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě.
„Ach Bože!“ volal. „Já v srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby také oni poznali, že rozumím tvým zákonům.“
Byl krásný, slunečný den. Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. „Znamení od Boha! Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!“ Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně.
A tak prosil znovu: „Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení.“
Tentokrát se objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od kazatelů. Mrak najednou zmizel. „Říkal jsem vám, že mám pravdu!“ trval na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony.
Neústupný kazatel začal prosit znovu; jakmile řekl: „Ach Bože…“ nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký, dunící hlas zahřměl „MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!“
Nebe se vrátilo do své původní podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: „Tak co?“
„No a?“ odpověděl druhý. „Teď je to tři proti dvěma!“
Víte, proč Bůh stvořil ženu až jako druhou?
Protože nechtěl poslouchat všechny ty rady.
Dva kluci jdou domů z nedělní školy a oba mají plnou hlavu přemýšlení o věcech, které se dnes dozvěděli. Jeden nakonec povídá:
„Co myslíš, jak to je s tím ďáblem, o kterém dnes páter mluvil?“
Druhý zamyšleně odpověděl:
„Víš, jak to bylo s Ježíškem a Mikulášem… Určitě to zase bude tvůj táta.“
Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl udiveně obrátil k Bohu a povídá:
„Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!“
Bůh se jen pousmál a říká:
„No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct…“
Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nespokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velbloud povídá:
„Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný.“
„Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění.“
„Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!“
Slon si stěžuje:
„Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!“
„Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně.“
„Tak dobře…“
Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:
„Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře? Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!“
„Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět.“
Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:
„Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo můj zadek větší!!!“
Svatý Petr se domlouvá s bohem kam letos vyrazí na dovolenou.
Sv.Petr: „Co Saturn? Letos je tam krásně“. Bůh: „Ne,to je moc daleko!“
Sv.Petr: „Co Mars?“ „Ne,ne je tam prý draho.“ odvětí bůh.
Sv.Petr: „A co Země,tam je určitě krásně!“
Bůh na to: „Ne,tam sem před 2000 lety potkal jedno židovký děvče a oni o tom pořád ještě mluví.
Pan farář povídá jeptiškám ať přinesou na kopec tolik kamínků kolik udělaly hříchů. První jeptiška přinese 1 kamínek. Druhá přinese 2 kamínky. Třetí přinese 5 kamínků. Za pět minut přijede na kopec náklaďák plnej kamení a řídí ho jeptiška. Farář si před něj stoupne a zhrozí se: „No sestro!!“ Jeptiška zatroubí a říká: „Uhni, jedu pro další.“
Když jsem byl dítě celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo.
Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje.
Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.
Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi: „V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, budu se modlit desatero a zdůrazním nepokradeš, a ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo.“ V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje: „Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.“
Papež se setkal s kardinály, aby diskutoval nad výzvou od izraelského premiéra Netanjahua. Jeden kardinál povídá:
„Svatý Otče, pan Netanjahu vás vyzývá na golfový zápas, abyste ukázali celému světu přátelství a duchovní vazby mezi židovským a křesťanským lidem.“
„To zní zajímavě, ale já nikdy golf nehrál. Řekněte, máme mezi kardinály někoho, kdo by nás mohl v Izraeli reprezentovat?“
„No, nikdo z nás toho schopen není, ale víme o jednom kandidátovi. Je to americký profesionál, jmenuje se Jack Nicklaus a je to oddaný katolík. Mohli bychom mu nabídnout titul kardinála a požádat ho, aby vás reprezentoval proti Netanjahuovi. Tak se nám povede nejen ukázat vstřícnost před světem, ale také vyhrát ten zápas.“
Všem se to zamlouvalo, tak zavolali do Ameriky a všechno dohodli. Nicklaus souhlasil a slíbil, že po zápase přijede referovat do Říma. Tak se i stalo, golfista předstoupil před Svatého Otce a povídá:
„Mám dvě zprávy, špatnou a dobrou. Začnu tou dobrou. Nechci se vytahovat, v životě už jsem odehrál hodně dobrých zápasů, ale tenhle byl zdaleka nejlepší. Musela při mě stát sama nebesa, moje drajvy byly dlouhé a moje puttování přesné. Se vším respektem, musím říci, že jsem hrál téměř zázračně.“
„A ta špatná zpráva, synu?“
„Prohrál jsem o tři údery s rabbi Woodsem.“
Takhle se baví Bůh, Ježíš a Duch svatý, kam pojedou na dovolenou. Bůh říká: „Což takhle si zajet do Antarktidy? Je do dost daleko, takže to bude exotika.“ Ale Ježíš na to že ne, že je tam moc zima, všude samej tučňák, široko daleko zmrzlý nic a že o žádný rampouchy u frňáku nestojí. Bůh teda navrhuje Pákistán, že se o tom teď hodně mluví, takže by byli v centru dění. Ale Ježíš zase že ne, protože je tam samej terorista, pořád nějaký atentáty, mimo jiné i samý písek a vedro, že by padnul, a kromě toho, že je tam nikdo nezná a nikdo by si tam o ně neopřel ani kolo. Bůh se docela naštve a vyzve Ježíše, aby teda vymyslel něco on, když je tak chytrej. Ježíš se zamyslí a navrhne: „A co takhle Vatikán?“. Do toho se vloží do debaty Duch svatý a říká: „Vatikán? To je dobrej nápad, tam jsem ještě nebyl.“
Muž se ptá boha:
„Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?“
„Abys ji miloval.“
„A proč jsi ji učinil tak blbou?“
„Aby milovala ona tebe!“
[J]ozko sa spoveda u pana [K]aplana:
J: Kradnem.
K: Zle. Musíš hovoriť „kradol som“.
J: Kradnem.
K: Nechapeš? Máš v minulom čase vymenovať svoje hriechy.
J: Kradnem …
K: Kde mám hodinky?
J: Kradol som.
V Čechach maju liturgicky pozdrav: Pan s vami. Odpoved: Aj s tebou.
Stalo sa na omsi:
Knaz: Pan s vami. (bol pokazeny mikrofon) Nieco je s tym mikrofonom.
Lud: Aj s tebou.
Pyta sa katolicky farar zidovskeho rabina:
– Tak co, Rabbi, kedy si uz date z tej bravcovinky?
Zidovsky rabin sa zamysli a rozvazne odpovie:
– Na vasej svadbe, excelencia!
Lucifer posílá do světa tři čerty a ptá se jich, jak budou svádět lidi.
První mu řekne: „Řeknu jim, že Bůh není.“
Lucifer mu odpoví: „No, na to ti mnoho lidí neskočí, ale běž a zkus to.“
Druhý mu řekne: „Namluvím lidem, že smrt je jenom jiná forma života.“
Lucifer mu řekne: „No to už je lepší, ale ani na to ti většina lidí neskočí.“
A třetí čert mu řekne: „Já jim řeknu, ze mají dost času“.
Lucifer ho poplácá po rameni a řekne mu: „Ty tam běž, ty jich získáš hodně.“
Pepíček se ptá maminky: „Maminko, chodí Bůh na záchod?“„Ne, miláčku,“ odpoví mu maminka. „Proč se ptáš?“ „Protože každé ráno slyším, jak tatínek bouchá na dveře od záchodu a křičí: Pane Bože, to jsi tam ještě?“
Pepíček jde bos po ulici. Potká ho bohatý člověk a začne se mu vysmívat: ,,To by mě zajímalo, Pepíčku, kde máš teď toho svého Boha, když ti ani boty nedá?“ Pepíček klidně odpovídá: ,,Ale Bůh mi je dal, to jen Vy ho neposloucháte.“